Jednoho letního dne jsem na lektorském výcvikovém kurzu od svého indického učitele meditací uslyšela větu: „Chceš-li poznat některou meditační techniku do hloubky, praktikuj ji po dobu jednadvaceti dnů.“
Nedůvěřivě jsem si tuto informaci poznačila do svých skript. Hlavou mi běželo: „Určitě? Tak i z Indie nám přichází tento trend – slibujeme zázraky za 21 dní?“ Všichni můžeme sledovat na internetu, v knihkupectvích, v časopisech absolutně dokonalé a zaručené návody, jak dosáhnout fantastického výsledku za pouhé tři týdny.
Pokusila jsem se tedy zapátrat ve svém osobním příběhu. A rozvzpomněla jsem, že pravidlo jednadvaceti dnů mne provázelo už od samotného dětství. Jako malá holčička jsem pravidelně jezdívala na léčebné pobyty k moři nebo do jeskyní v Moravském krasu. A tyto pobyty vždy byly přesně na tento čas – na období tří týdnů. A s čistým svědomím mohu prohlásit: „Ano, přesně tento čas stačil na to, aby se mé zdraví výrazně zlepšilo a v tom stavu na dlouhý čas stabilizovalo.“
Rozhodla jsem se tedy, že vyzkouším investovat do sebe hodinu času denně a každý den se po dobu jednadvaceti dní ponořím do pohybové meditace. Pravda, šla jsem do toho s trochou obav, že se mi tato záležitost nepodaří naplnit. Ale i tak jsem se do toho pustila. Mnohdy jsem se musela přemlouvat, mnohdy jsem v daný den hledala dostatečně dlouhý časový prostor, kdy svůj záměr uskutečnit.
Obavy, že to nezvládnu, se nenaplnily. Jednadvacet dní ve výsledku není zase tak veliký časový úsek v poměru k tomu, co ve výsledku toto období může přinést. Začala jsem každodenně meditovat a opravdu, mé tělo si začalo zvykat. Zvyklo si natolik, že po mně začalo tuto každodenní záležitost vyžadovat. Proč? Protože se začalo dít mnoho zajímavých věcí…
… v mém životě se najednou objevilo mnohem více energie, mnohem větší chuť do fyzické aktivity. Ale to byl jen začátek. Po pár dnech se mi začalo ozývat mé tělo. Některé části mého těla o sobě dávaly vědět a hlásily: „Málo si mne všímáš, příliš mne zatěžuješ.“ Tělo si se mnou začalo povídat, stala jsem se k jeho hlasu vnímavější…
… také mi meditace zprostředkovávaly vzpomínky z nedávné či dávné minulosti, především z dětství. Co mne asi překvapilo nejvíce, byla mnohem menší touha po jídle. Energie pojednou proudila z jiného zdroje…
… a po pár dnech začaly přicházet nápady. Nejdříve pomalu, polehoučku. Pak už jsem si i já, podobně jako mnoho meditujících předchůdců, připravovala k ruce deníček. To abych mohla své myšlenky a nápady zachytit dříve, než se z mé mysli a paměti vypaří jako pára nad hrncem. Je až neuvěřitelné, jak dokážou nápady rychle přijít a opět odejít...
… ty nejnádhernější chvíle přicházely vzácně. Stav nádherného ticha uvnitř mé bytosti, uvnitř mého duchovního srdce. To ticho je jako dostat se zpátky domů. Veliké, nádherné tajemství. Pocit existence bezpodmínečné lásky, která zaplaví celé tělo, se velmi těžce zprostředkovává. To je prostě potřeba vyzkoušet, zažít!
A jak se to odrazilo v mém běžném životě? Zvýšila se mi citlivost k synchronicitám. Zároveň mé myšlenky, které se počaly proměňovat, přivolávaly do mého života přesně to, co jsem potřebovala. Dařilo se mi mnohem lépe zhmotňovat a naplňovat své nápady. Zavnímala jsem také velmi hluboce svou ženskou rodovou linii. Každým dnem jsem se stávala citlivější a vnímavější k okolnostem přicházejícím z okolního světa. Především ale jsem se stala vnímavější a citlivější sama k sobě. Dalo by se říci: „Sebeláska v plném proudu…“
Toto můžeš zažít a vyzkoušet i Ty.
Začít můžeš prostřednictvím různých meditačních technik. Najdeš je zDARma zde: 21 dní k harmonii
Ve stejnojmenné soukromé skupině na facebooku se můžeš připojit k některé z našich společných výzev: https://www.facebook.com/groups/258391345704169
Jsem průvodkyní krajinou za zrcadlem. Provázím lidi na dobrodružných cestách sebepoznání vedoucích ke svobodnému tanci životem a k vnitřnímu pocitu štěstí, radosti a vnitřního naplnění.
Jsem tanečně-pohybová terapeutka, certifikovaná lektorka meditací a literární historička věnující se biblioterapii. Můj příběh najdete zde
Comentários